Typy strategií

Velmi pracovitý, zodpovědný, spolehlivý, někdy až perfekcionistický. Uvnitř cítí, že svět, tak jak je, není úplně v pořádku. Všimne si každé chyby, každého nepořádku a velmi bolestně to cítí a do velké míry vnímá jako svoji morální povinnost, jako svůj závazek se světem, se sebou i se svým okolím něco dělat. Neustále sebe, své okolí a celý svět vylepšovat. Je nesmírně kritický k sobě i druhým. Na své okolí může někdy působit strnule, zkostnatěle, někdy taky nabručeně, ale když tohle od svého okolí slyší, velmi se ho to dotkne, protože on se ve skutečnosti snaží, aby byl svět lepší, aby se lidé v jeho okolí neustále zlepšovali. Často používá slova jako mělo by se a muset.

Potlačenou zlost, kterou pociťují lidé v jeho okolí, on sám nevnímá. Je si vědomý jakéhosi vnitřního napětí z toho, že je potřeba věci udělat pořádně a dokonale. A to vyžaduje velikou preciznost, spoustu času, informací a téměř nikdy se to beze zbytku nepodaří, tak, jak si to on představuje.

Takového člověka někdy provází taková zvláštní úpornost, těžkost, strnulost. Nikdy není nic hotového, udělaného, dokončeného tak dobře, aby s tím byl skutečně spokojený.

Zidealizovaná představa o sobě: Jsem dobrý, když jsem upřímný, pilný a pořádný (mám pravdu)

Výzva: prožít strach z toho, že není v jeho silách být tak dokonalý, aby se vyhnul odsouzení a zatracení.

Životní úkol: Naučit se zanechat někdy povinností, pořádku a vylepšování světa a místo toho si hrát, slavit a užívat si života. Spřátelit se svým stínem, svou divokou stránkou a dovolit jí, aby vnesla do jeho života šťávu, vášeň a pokorné zjištění, že svět z nějakého důvodu, kterému my třeba úplně nerozumíme, je dokonalé místo právě takové, jaké je.

Štědrý, laskavý, starostlivý a ochotný.

Na první pohled světec nebo světice, člověk ochotný obětovat sebe, své potřeby a touhy pro jiného a neúnavný pečovatel.

Člověk by řekl, že takový člověk snad nemůže mít žádné ego. Vždyť nic nepotřebuje, sám pro sebe nic nechce a je tu vždycky a za všech okolností pro druhé.

Druzí lidé jsou nadšeni jeho empatií a ochotou je podržet, podpořit je a pomoci jim.

Bolestný aspekt této strategie se ukáže ve chvíli, kdy přestanete být tím potřebným. Kdy se chcete posunout dál, osamostatnit se, udělat něco jinak, po svém a bez jeho pomoci.

V tuhle chvíli se totiž ukáže stínový aspekt této strategie, totiž že ta pomoc není tak úplně nezištná. Je za ní obrovská touha být potřebný, protože když budu potřebný, nebudu sám a já sám být nemůžu, protože moje hodnota je neoddělitelně spojená s tím, že mě jako hodnotného vnímá moje okolí.

A to překvapivé pro člověka žijícího strategii 2? Nejbolavější je zjištění, že celý tento zdánlivě nezištný mechanismus je poháněný energií pýchy. Já nepotřebuji nic, ale vy potřebujete mě. A v nezralých rozmezích potom ještě s dodatkem – o to se postarám.

Možností je nepřeberně. Od drobných zavazujících činů až po výčitky, manipulaci a majetnické projevy s dodatkem, že vše se děje pro naše dobro.

Zidealizovaná představa o sobě: Jsem dobrý, když jsem milý, nesobecký a ochotný pomoci (pomáhám)

Výzva: projít nezřídka šokujícím uvědoměním toho, jaká je skutečná motivace jeho pomáhání (energie pýchy a pod ní strach z toho, že když nebude potřebný, bude absolutně bezcenný, strach z toho, že si nezaslouží lásku takový, jaký je, pocit vlastní nehodnosti a bezcennosti

Životní úkol: Oprostit se od lichocení, falešné důvěrnosti, přemrštěné sentimentality a věčné touhy po potvrzení. Najde v sobě bezpodmínečnou lásku a uvědomí si samozřejmou a nevyčíslitelnou vnitřní hodnotu své bytosti. Postavit se do svého středu a odevzdat zodpovědnost za všechny bytosti tam, kam patří – jim samotným. Pomáhat, když bude třeba, ale tak, aby se na jeho pomoci nikdo nestal závislým, ale naopak se rozvinul v samostatného a sebe-vědomého člověka. Stát se láskou a láska se z něj bude přirozeně a nenuceně šířit do okolí a bez velkého úsilí bude léčit, uzdravovat a konejšit.

Oslňující, excelující, úspěšný profesionál.

Pracovitý, cílevědomý, houževnatý.

Člověk, který má obrovské charisma a dokáže stimulovat k obrovskému výkonu sebe i druhé.

Není to ale zadarmo.

Za to, být nejlepší, se platí vysoká cena, a ještě vyšší za to, když nejlepším z nějakého důvodu být nelze.

Možná jste někdy viděli sportovce, který se umístil na druhém místě na světě, a přece neumí zakrýt svoje zklamání. Pro většinu z nás je to těžko pochopitelné, protože neprožíváme to, co on. Pocit strašného selhání a hrůzu, že by se mohl stát bezvýznamným nikým. Není v tom povrchnost ani nesmyslný kariérismus, ale většinou neuvědomovaný, hluboce prožívaný pocit vlastní nehodnoty a vnitřní prázdnoty.

Podávám výkony, tedy jsem.

Podávám výkony, zasloužím si tedy vaši lásku a respekt.

Všechno to přeci dělám pro vás!

A lidé, kteří žijí v blízkosti člověka žijícího strategii 3?

Ze všeho nejvíce jim chybí pocit skutečné intimity a blízkosti. Všechno je krásné a dokonalé, jako z katalogu, ale jako by tomu chyběla opravdovost. Úplně obyčejná nedokonalá lidskost. Někdy mohou nabýt dokonce dojmu, že slouží člověku se strategií 3 jen jako nástroj k dosažení jeho cílů nebo že je používá k vlastní sebeprezentaci či se s nimi neustále porovnává a soutěží s nimi.

Krásné pozlátko, Potěmkinova vesnice.

Výzva: prožít si strach být viděn jako neúspěšný, strach ze selhání, pocitu bezcennosti. Strach, že pokud svoji hodnotu neprokáže výjimečnými činy, zůstane opuštěný a bez lásky (Někdy dokonce na lásku jako takovou již zcela rezignoval a nahrazuje ji alespoň vyžadováním respektu od ostatních).

Zidealizovaná představa o sobě: Jsem dobrý, když jsem úspěšný, kompetentní a efektivní (mám úspěch)

Životní úkol: Překonat a přiznat si svoje selhání a porážky, místo aby od nich utíkal. Jít do hloubky, dovolit si cítit. Nenechat se ovládat svým strachem z bezvýznamnosti a začít svůj neobyčejný talent a svou obrovskou píli věnovat projektům, ke kterým ho volá jeho vlastní srdce, ne touha zalíbit se ostatním.

Vyspělá Trojka může být schopným vůdcem, člověkem, který dobře tmelí kolektiv, kompetentním propagátorem, kapitánem vítězného družstva.

Citlivý, expresivní, temperamentní.

Člověk, který dokáže obsáhnout hloubku lidského bytí, nezměrnost jeho utrpení, krásu i vášeň, a předat ji dál v nějakém uměleckém vyjádření.

Jako by neměl úplně jednoznačnou identitu. Jako by úplně přesně neznal svůj střed a svoje hranice. Jeho nálady se dramaticky proměňují a on plyne spolu s nimi, nahoru, dolů, extatické výšiny a potom melancholický ústup do ústraní.

Může být například talentovaným hercem nebo jiným umělcem, který se natolik ztotožní se svou rolí nebo uměleckým záměrem, že ho zcela pohltí a může ho naprosto citově vyčerpat. Jako by mu nedostatek vlastní vnitřní pevné struktury umožňoval vstupovat do energetického pole někoho jiného a skutečně prožít, cokoli je tam přítomno. Může tím zprostředkovat strhující a autentickou podívanou, zároveň je v tom ale velké nebezpečí, protože se odtud vrací velmi vyčerpaný a zasažený příběhem, který ani není jeho. Může být i člověkem, který o výjimečné kariéře jen sní, ale nepodniká skutečné kroky k tomu, aby se mohla naplnit.

Pro ostatní lidi je nezřídka náročný – pořád jako by něco řešil, jako by jeho život byl stále plný dramat, citových zvratů, někdy může působit chaoticky a nevyrovnaně. Sám pro sebe a sám v sobě je stejně rozervaný, jak působí navenek. Skutečně cítí sám sebe jen v extrémech, jen tehdy vnímá, že doopravdy žije. Lepší drama a citová bolest než nuda, všednost a obyčejnost. Rozervanost prožívá i ve vztahu k sobě. Na jedné straně je přesvědčen o tom, že je výjimečný a jedinečný díky svým darům a talentům, na druhé straně cítí, jako by mu něco zásadního chybělo. Jako by byl nějak defektní a v porovnání s ostatními mu vždy něco chybělo.

Výzva: přestat se vyhýbat všednosti, strachu z toho být obyčejný nebo tak působit, odmítnutí, opuštění, emocionální povrchnosti

Zidealizovaná představa o sobě: Jsem dobrý, když jsem originální, citlivý a kultivovaný (jsem jiný)

Životní úkol: vyvinout zdravý realismus a nasměrovat touhu na dosažitelné cíle. Soustředit se na přítomnost a neutíkat do minulosti nebo budoucnosti. Najít vyrovnanost a vnitřní stabilitu, nepadat z extrému do extrému. A nakonec s odvahou otevřít své srdce a sdílet se světem nejen své dary a své emoční prožitky, ale i svou obyčejnost. Uvědomění, že skutečná intenzita prožitků nemá nic společného s tím, jak dramatická situace je, ale že vzniká hlubokým napojením na zdroj všeho bytí a ukotvením v těle a v přítomném okamžiku. Tvořivý proud vycházející ze zdroje a nikoli pouze z bolestí prožívaných lidskými osobnostmi, je hluboce léčivý pro něj samotného, ale i pro celý svět. Obsáhne veškerou bolest, ale přináší naději, vděčnost, celistvost, uzdravení a víru ve smysluplnost světa a naší existence v něm.

Vyspělá Čtyřka je ve svém způsobu života tvořivá a schopná pomoci druhým lidem v jejich utrpění. Je oddána kráse a životu.

Velmi bystrý, samostatný, nezávislý a osobitý.

Je výborným pozorovatelem a expertem, který jde skutečně do hloubky. Nikomu slepě nenaslouchá, vše si kriticky ověřuje a je schopen docházet k velmi překvapivým a originálním závěrům a objevům.

Ve společenství lidí ho nenajdete ani v šedivé mase, nebude ani příliš hlasitě vyčnívat z davu.

Dívejte se spíše do rohů a temných zákoutí. Dovede totiž často splynout s prostředím tak dokonale, že si ho ani nevšimnete. Některé pětky jsou šťastné, že jim celý večer nikdo nevěnoval pozornost, jiné vše zpovzdálí pozorují, velmi zaujatě poslouchají, ale do hovoru se vměšují jen velmi zřídka a úzkostně se vyhýbají osobním tématům. Jiní jsou lidem ještě o poznání blíže, ale přesto se rádi schovávají za obroučky brýlí nebo objektivy fotoaparátů.

Ostatním lidem se nezřídka jeví jako lhostejní, někdy i namyšlení. Vypadá to totiž, jako by společností ostatních lidí pohrdali a o nikoho doopravdy nestáli. I lidé žijící strategii 5 sami sebe rádi přesvědčují, že nikoho nepotřebují, od nikoho nic nechtějí, a doufají, že nikdo nebude nic chtít po nich. Cítí se být vysáváni závazky a potřebami druhých lidí. Straní se lidí, citů i věcí. Ve skutečnosti cítí ve svém nitru strach ze světa a z toho, zda v něm dokáží obstát.

Někdy se jim nedaří mezilidské kontakty, jindy mívají problém se zcela praktickými aspekty lidského života a ve fyzické síle taky často nevynikají. Místo toho, aby se vrhli do života a trénovali v situacích, které se jim daří hůře a jsou zdrojem jejich úzkostí, uzavřou se cele do své mysli. Stanou se svou myslí, ztotožní se se svými myšlenkovými procesy a s velkou vášní se učí něčemu, co je zcela pohltí. Z pohledu ostatních lidí jsou to často nesmírně komplikované oblasti, které nebývají v centru většinového zájmu. Vede je k tomu mylné přesvědčení, že porozumí-li nějaké životní oblasti do nejmenšího detailu, budou dostatečně kompetentní k tomu, aby dokázali nepředvídatelnému světu kolem nich porozumět, a tím čelit všem nebezpečím. Často se takto jako pozorovatelé celé roky připravují na život, a nikdy jej skutečně nezačnou žít.

Výzva: přestat utíkat před strachem, emocionální bolestí, pozorností ostatních, citových pout

Zidealizovaná představa o sobě: Jsem dobrý, když jsem moudrý, chytrý a vnímavý (vidím do všeho). Neosvícený Buddha (na ničem nelpím, nikoho a nic neopotřebuji, nenechám se ovládat emocemi)

Životní úkol: naučit se zasazovat a jednat. Vášnivě se zamilovat. Přijímat své vlastní pocity, aniž by se od nich odtahoval, neutíkat do mysli. Cesta ke skutečné moudrosti je vede skrze tělo a srdce. Tam najdou to, co celou dobu horečně a neúnavně hledají: bezpečí a plný, naplněný život.

Vyspělá Pětka může vynikat v umění správně se rozhodovat. Umí vyjádřit velkou část citu neverbálně a umí si vážit druhých.

Je to člověk mnoha tváří, mnoha protikladných projevů a reakcí.

Poznáte ho nejspíš podle trochu neklidných, neustále těkajících očí, ačkoliv na první pohled se může jevit velmi srdečně, nebo dokonce srdnatě.

Může být velmi přátelský a otevřený, může ale působit i nezávisle a rebelsky. Bývá dobrým týmovým hráčem, výborně se s ním spolupracuje, je spolehlivý a zodpovědný.

Často však hledá ujištění zvenčí. Potřebuje znát dopředu program, plány, potřebuje znát názory lidí, kterých si váží a jejich podporu, aby udělal nějaké rozhodnutí nebo se vydal do akce. Lákají ho také struktury a podpůrné systémy, jako třeba různé organizace, církve, komunity, filosofické směry nebo i sekty.

Ostatním lidem se může zdát, že takový člověk stále něco řeší, nad něčím pochybuje. Jako by měl nějaký speciální vnitřní radar na možné problémy, potenciální rizika, někdy dokonce i hrozící katastrofy. Často se to hodí, protože většinou bývá velmi dobře připravený. Na druhou stranu ale jako by se nedokázal skutečně uvolnit, nechat se nést proudem života, a pořád byl ve střehu, něco nebo někoho prověřoval nebo se na něco připravoval. Hluboko uvnitř má totiž strach, že zůstane opuštěný, že mu někdo ublíží a on nedokáže sám, se svými zdroji přežít.

Fobická Šestka je nestálá, cítí se být pronásledovaná, a když je zahnána do kouta, zhroutí se. Kontrafobická Šestka se neustále cítí být tlačena do kouta, a proto jde do protiútoku a agresivním způsobem se brání. Jde strachu naproti tím, že vyhledává potenciálně nebezpečné situace.

Výzva: přijmout strach z neschopnosti, chybnému chování, nekompetentnosti, nevědění, zdravému riziku, chaosu, šílenství

Zidealizovaná představa o sobě: Jsem dobrý, když jsem věrný, zodpovědný a loajální (konám svou povinnost)

Životní úkol: Najít vnitřní jistotu, víru v sebe sama a důvěru v to, že svět kolem něj je dobré a podporující místo. Oprostit se od neustálého vedení vnějšími autoritami a přebírat za svůj život a za svoje pocity zodpovědnost. Naučit se čelit svému strachu a přijmout jej do svého života.

Pokud se mu to podaří, stěží najdete loajálnějšího a věrnějšího člověka, který dovede skromně a vytrvale pracovat pro všeobecné blaho.

Vyspělá Šestka může být skvělým týmovým hráčem, loajálním vojákem a dobrým přítelem.

Spontánní, veselý, plný energie a nadšení. Dobrý společník, který nezkazí žádnou legraci.

Je neustále v pohybu, nadšený z nových věcí, zážitků i zkušeností. Na všechno se dívá z té lepší stránky. Dokáže přinášet čerstvý vítr, neotřelé nápady, inspirovat ostatní svou odvahou a entusiasmem.

Někdy ale mají jeho blízcí pocit, jako by ho bylo nějak moc. Zběsilé tempo a změna a vzrušení za jakoukoli cenu. Hledáte parťáka na čundr? Nemůžete si vybrat lépe! Zažijete za týden, co jiní nezažijí za celý život. Je vám těžko, úzko a potřebujete se někomu vyplakat na rameni? Spíše se vám dostane povzbuzení a vzpruhy než účasti a empatie.

Není to proto, že by člověk se sedmičkovou strategií někomu záměrně ubližoval. Jeho vnitřní prožívání světa a jeho místa v něm je ale v příkrém rozporu s tím, jak na ostatní působí. Jakkoli celý jeho život je jedno velké, hlasité a téměř neukojitelné ANO, ve svém nitru prožívá bolestné NE, odmítnutí a opuštění.

To, co navenek není příliš patrné, je jeden malý, ale velmi podstatný detail. Člověk totiž může být v pohybu k něčemu, od akce k akci, od výzvy k výzvě, semináře k semináři a od projektu k projektu. Mnohokrát však ani on sám netuší, že ve skutečnosti se nepohybuje K něčemu, ale OD něčeho. Že je zkrátka na útěku, který vypadá navenek jako docela slušný mejdan.

Na útěku se ale v každém případě nelze zdržovat slabostí, pomalostí či citovou závislostí druhých. A tak paradoxně za těmito pohodovými, optimistickými lidmi zůstávají zlomená srdce a nevyřešené vztahy. Také má problém s dodržováním závazků, chce si nechat otevřeno více možností.

Výzva: vyrovnat se s nudou, pod níž je ukrytý strach z bolesti, strachu, hrůzy, obav že něco promešká, že mu něco utíká,

Zidealizovaná představa o sobě: Jsem dobrý, když jsem optimistický, veselý a roztomilý (jsem šťastný)

Životní úkol: Začít si všímat svého napěchovaného programu – plánování a organizovaní často není schopen se spontánně radovat. Naučit se neutíkat před bolestí a citovou hloubkou. Zachová si svou energii, originalitu i nadšení, jen s nimi bude daleko lépe a vědoměji zacházet. Investuje je do činností, jimiž obohatí svět. Stane se velikou inspirací, protože bude ztělesněním radosti, naděje a důvěry v dobrý svět plný hojnosti a podpory.

Vyspělá Sedmička vyniká v syntéze, je to renesanční typ, který originálním a osobitým způsobem pracuje s informacemi.

Charismatický, vytrvalý, praktický, rozhodný a nezávislý.

Miluje život ve všech jeho podobách. Zbožňuje jídlo, sex, životní výzvy. Všude je ho plno, je hlučnější než většina lidí a doprovází ho příval nepřehlédnutelné energie.

Je to přirozený vůdce, sebejistý a autoritativní.

Jako by vším, co dělá a jak to dělá, vysílal zprávu – jsem pevný jako skála.

Co si ale s tím má počít jeho okolí? Skála je pevná a dá se o ni opřít. Skála je pevná a nikdo a nic s ní nepohne. Skála je studená a hrozivě se tyčí do výšky.

Tohle všechno člověk žijící strategii 8 vyzařuje do prostoru, proto vyvolává protichůdné reakce svého okolí. Někdo se ho bojí, jiný ho uznává, protože se s ním cítí v bezpečí, jiný lavíruje mezi tím, protože člověk-osmička dokáže ze svého přítele a chráněnce udělat během chvilky nepřítele, kterého zničí.

Neustále monitoruje své okolí a jako by stále vysílal zprávu: Já to tady řídím. Trochu se podobá ovčáckému psovi, který neustále obíhá své stádo a dohlíží, aby všichni byli v bezpečí. Problém je, že člověk nikdy neví, je-li součástí stáda nebo stal-li se vlkem, který bude vyhnán a zapuzen. A i ten, kdo je součástí stáda, má někdy pocit, že za zajištění bezpečí platí příliš velikou cenu – může mít pocit, že je ovládán a omezován a nerespektován.

Člověk žijící osmičkovou strategii takovým reakcím svého okolí nerozumí. Vnímá je jako nevděčnost a zradu. Na té nejhlubší úrovni totiž vidí svět jako kruté a nebezpečné místo a jeho úkolem v tomto světě je ochránit sebe a své blízké před bolestí, ublížením, ponížením a jakýmkoliv jiným ohrožením.

Nezřídka se u toho chová jako slon v porcelánu, ale kdo by se ohlížel kolem sebe, když tady jde neustále o život?

Navenek horší kůže a hrozivý výraz, uvnitř zraněné a ponížené dítě plné strachu a vědomí, že ať udělá cokoli, stejně ho nikdo nebude mít rád.

Výzva: smířit se se svou slabostí, zranitelností, bezmocností, podřazeností, ztrátou kontroly

Zidealizovaná představa o sobě: Jsem dobrý, když jsem spravedlivý, silný a mám převahu (jsem silný)

Životní úkol: Vypořádat se s otázkou moci. Musí dávat pozor, aby svou mocí neponižoval nebo nezastrašoval druhé. Musí se naučit respektovat jiná stanoviska, neuspávat své city alkoholem a okázalými slavnostmi, hledat kompromisy a sám se držet pravidel. Vzdát se svého brnění, otevřít srdce dokořán a stát se skutečným a neohroženým ochráncem slabých. Mít jasnou vizi, za kterou je ochoten položit i svůj život. Jeho síla je silou ducha, která je věnována do služby světu, pravdy a na pomoc oslabeným a potřebným.

Trpělivý, klidný, skromný.

Je schopný obsáhnout všechny úhly pohledu, porozumět každému člověku a vycítit, cokoli potřebuje. Dokáže vnést do prostoru harmonii a mír, smiřovat konflikty a pomáhat druhým nalézt vzájemné porozumění a smír.

Dokáže druhé nezištně podporovat a skromně stát v pozadí.

Vynakládá velké úsilí na to, aby lidé v jeho okolí byli šťastní, jinak jako by on sám šťastný být nemohl. Jako by veškeré jeho úsilí směřovalo k tomu, aby byli všichni spokojení a nikde nebyl žádný nesoulad a svár.

Je proto zvláštní, že právě on sám je často zdrojem konfliktů a frustrace ostatních.

Jak je to možné?

Druzí lidé ho totiž často vnímají jako nečitelného, nevědí, co si myslí, jaký je jeho skutečný názor, jsou zmateni jeho poddajností, kterou z ničeho nic vystřídá neústupnost, odpojení a odmítání komunikace.

Vnímají, jako by byl za nějakým závojem, v nějakém svém snovém světě, a velmi těžko je možné ho pohnout k nějakým zásadním rozhodnutím a skutečné akci. Nemusí to nutně vypadat tak, že by jen ležel a nic nedělal. Může být naopak velmi činorodý, ale jako by nic z toho nikam skutečně nevedlo, jako by to byla aktivita pro aktivitu, nikoli něco, co vzniklo za nějakým cílem a s nějakou vizí.

Snaha za každou cenu zabránit konfliktu a udržet harmonii se může velmi snadno zvrátit v pravý opak. Může se proměnit v pasivní agresivitu, neochotu cokoli řešit a pocit naprosté ztracenosti. Odpojenosti od sebe, svého vnitřního hlasu a vnitřního vedení, zvláštního života bez kontaktu se svým tělem, svými touhami a reálných vztahů s lidmi z masa a kostí.

Výzva: přestat se vyhýbat konfliktům, pocitům vlastní nedůležitosti, silným emocím, naučit se pouštět kontrolu a přestat vnímat vše jako kontrolu od okolí

Zidealizovaná představa o sobě: Jsem dobrý, když jsem mírný, harmonický a vyrovnaný (jsem spokojený)

Životní úkol: Propojit se zpět se svým tělem a svými emocemi a naučit se pracovat zdravě se vztekem a hranicemi. Propojit se se svou životní energií, jež mu dá sílu jednat cílevědomě a odhodlaně. Musí se naučit riskovat a jít do akce, aby zažil sám sebe. Pak se stane klidnou a pokornou silou, která jedná ve prospěch všech, v souladu s hlubokým poznáním, že jsme všichni součástí jednoho celku a že i on sám je jedinečným vláknem v Boží tapiserii, že je jedinečně tvarovaným puzzle dílkem, který se nemůže neustále proměňovat ve vztahu k okolí, ale naopak si musí udržet svůj tvar a podobu, aby do sebe vše dokonale zapadlo a jednota byla skutečně celistvá a harmonická.