Přestože náš projekt nese ve svém názvu termín nové paradigma, nebylo vůbec snadné tento text napsat.
Jak chcete psát o něčem, co je teprve v plenkách, rodí se a je to velmi křehké právě proto, že jsme to my, skrze koho vzniká?
Možná bude jednodušší začít tím, co nové paradigma není.
Co tedy nové paradigma není?
- Není to nové společenské či politické zřízení
- Není to žádný vnějškový přerod, přelom či dokonce převrat.
- Nejde ani o nějakou ideologii, náboženství nebo myšlenkový koncept.
Je to nový druh lidského vědomí, které přirozeně vzniká a existuje současně s tím, na které jsme byli doposud zvyklí. Nejde o pomalou přeměnu starého v nové, ale obrovský kvalitativní skok do zcela jiné dimenze. O rozpomenutí se na naši duchovní podstatu a vystupování z reality ega.
Je to zcela nové vnímání sebe sama i lidského života. Ne jako někoho, komu se život děje, ale jako svrchovaného tvůrce své reality. Vzniká uvnitř každého člověka tím, že převezme zodpovědnost za svůj život. Jde tedy o významný evoluční skok ve vývoji lidské bytosti směrem k hloubce uvědomění si své pravé podstaty.
Co tedy charakterizuje lidi, kteří vnímají a spolutvoří nově vznikající paradigma?
- Uvědomují si, že nejsou pouhou myslí; dokáží být aktivními pozorovateli své mysli, svých myšlenek, emocí i tělesných projevů a tvůrčím způsobem s nimi pracovat.
- Jsou v kontaktu se svou duchovní podstatou, v napojení na božství. Vnímají dokonce, že jsou svým způsobem ve službě tomuto božství, Pravdě, světlu.
- Prožívají život vědomě: způsobem, který dalece překračuje racionální a analytické myšlenkové pochody a v němž zapojují také moudrost srdce i těla, intuici a poznání synchronicit, kultivují mimosmyslové schopnosti a kreativitu.
- Veškerá jejich vnějšková činnost vychází z vnitřních impulsů, z vlastního středu a osobního napojení na Zdroj. Vnějškový projev ale není podstatný, neexistují žádná pravidla toho, jak by měl vědomý člověk vypadat, jak by se měl chovat nebo jak by měl žít. Podstatná je však vnitřní motivace k činnosti vycházející z Bytí v přítomném okamžiku.
- Přebírají bezvýhradně zodpovědnost za svůj život. Končí doba návodů a obecných doporučení a začíná čas osobní lidské cesty k Bohu, ke zdraví, naplněným vztahům, sebevyjádření.
- Prostřednictvím spirituální alchymie dokáží v sobě i mimo sebe spojovat protiklady – temnotu a světlo, dobro a zlo, mají schopnost v sobě sloučit zdánlivě neslučitelné energie v Jednotu; jejich vědomí je otevřené i pro zdánlivé paradoxy.
- Dokáží vnímat propojenost veškerého bytí a Jednotu za dualitou.
- Opouštějí paradigma boje a oběti, přestávají se rozhodovat na základě emocí strachu a hněvu, ale využívají lásky jako nejvyšší tvůrčí síly ve vesmíru.
- Přijímají a milují všechny aspekty svého bytí a transformují ty nevědomé a stínové části sebe sama prostřednictvím světla vědomí.
- Je pro ně velmi důležitá pravdivost a autenticita.
- Vnímají, že vše má nějaký vyšší smysl a záměr.
- Uvědomují si, že tento proces není pouze osobní, ale že je i kolektivní a že podobným procesem prochází i Země sama.
- Vědí, že změnu je možné provést pouze hlubokou vnitřní proměnou, nikoli vnějšími akcemi.
Každý člověk je na jiném stupni uvědomění, a tak něco z výše uvedeného může být zatím mlhavé tušení a jiné aspekty už můžeme žít s poměrně velkou jistotou. Přesto však lidé i s krátkými záblesky tohoto vědomí vědí, o čem zde píšeme, zatímco pro jiné lidi to může být pouhý idealistický ezoblábol.
Nová země postupně vznikne tak, že pro stále více lidí bude hlavním smyslem života přinášet na tento svět světlo vědomí a každá činnost pro ně bude především nástrojem vědomí.
(Eckhart Tolle)